Když se čtvrtý pilíř demokracie začne kácet
Západní demokracie byla po léta kontrolována (a spoluvytvářena) tlakem médií, kterým se říkalo hlídací pes nebo také čtvrtý pilíř demokracie. V posledním desetiletí jsme v mnoha zemích (včetně Evropy) svědky neblahého trendu. Hlasů svobodných médií ve veřejném prostoru ubývá. Jsou nahrazovány pseudomédii typu sociálních sítí a dezinformačních webů. V tomto novém mediálním prostředí se nebývale daří státní propagandě i propagandě lobbistických skupin.
Ani u nás tato situace není o moc lepší. Zlom u nás nastal v roce 2013. Návratem Zemana do vysoké politiky a příchodem Babiše do médií. Skoupením významné skupiny médií (se současným odchodem zahraničních vydavatelství z českého trhu) se náš, do té doby fungující mediální trh scvrknul, ba přímo zhroutil. S tím jak nezávislá média rychle ztratila na síle, začala se hroutit nejen svoboda informací. Proč tak rychle? Především proto, že jakmile zmizí novinářský tlak na politiky (investigativní novináři, tiskové konference, debaty s dobře informovanými odborníky), zmizí i možnost kontroly veřejnosti.
Použiji jednoduché přirovnání. Oslabený hlídací pes demokracie (média), to je výborná příležitost pro zloděje (korupci). Výsledek v takovém případě přichází rychle. Úpadek právního státu, masivní rozkrádání státního majetku, dotací a daní, mizející občanské svobody. Informace nahradí sebechvála, propaganda PR. Nakonec už to nejsou zprávy. Jsou to jen pečlivě filtrované informace, pomlouvání konkurence a chvála na vlastní činnosti. Nakonec to zákonitě dospěje do situace, kterou si ještě pamatujeme z bývalého komunistického režimu. Strana dělá všechno „dobře“ a stará se o „blaho“ lidu. Ona ta média (světe div se) často vlastní bývalí soudruzi. Takže zas taková změna to není, ne? Řečeno slovy klasika „včera soudruzi, dnes vykořisťovatelé“. A kde je ta slibovaná starost o lid a jeho blaho?
U nás se už dlouho nedá mluvit o klasickém mediálním trhu. Trh byl nahrazen několika mediálními monopoly jednajícími v tichém mediálním kartelu (a když to nejde přímo, tlačí výhružkou stažení reklamy). Nejsilnější výjimkou zůstávají média veřejnoprávní. Jsou sice oslabena a musí bojovat o svou nezávislost, ale snaží se sloužit veřejnému zájmu. Hlavně na veřejná média si proto každá divná vláda ráda brousí zuby. Chce je buď zlikvidovat, nebo ovládat. Občané si je mohou platit (tak jako si „smějí“ platit daně). Ale POZOR, milý státe. To není žádná charita. My koncesionáři, jsme zákazníky placené služby.
